Cizinec přichází


Včely totiž umí něco, co jiní tvorové neumí.


"Kdepak jsem jen viděl ten znak? Co to je za člověka?", ptá se Jan sám sebe.

... a do očí se mu nahrnuly slzy...

Cizinec přichází


Píše se rok 1619. Léto je v plném proudu a do malého města Nový Jičín přichází cizinec. Už od pohledu je vidět, že se o sebe příliš nestará. Zápach, jež vychází z jeho přítomnosti se line několik desítek metrů za ním. Jeho chůze je pomalá a působí jaksi nemotorně. Lehce kulhá. Přes levé líce má veliký šrám, jenž působí, jako svědectví jeho patrně aktivního života. Vrásky ve tvářích s ostrými rysy mu dodávají lehký punc stařecké moudrosti. Nyní ovšem tento muž aktivně a energicky nepůsobí. Tiše se šourá směrem k náměstí a pohledům lidí kolem nevěnuje žádnou pozornost. A to i přesto, že děti, neznaje dobrého chování, si na něj bezostyšně ukazují a pokřikují na něj. Jakmile dojde na náměstí, rozhlédne se a zamíří přímo do Apatyky. Vrzající dveře se pod tlakem muže začnou posouvat přesně ve chvíli, kdy apatykář vchází za pult ze zadní části Orlovny. Zbystří. Takových zde mnoho nemá. Pán se pomalu došourá až k pultu a chvíli mlčí. Působí, jako přízrak. Opře své dlaně o stůl a v tu chvíli apatykář zbystří jeho již velmi zašlý vypálený znak na hřbetu ruky. Kdepak jen ten znak viděl? Tři čáry, které se protínají ve svém středu v pravidelném tvaru. A v takto vytvořených kójích se dále nachází šest teček. Apatykář hledí na jeho ruku a přemýšlí, kdepak tento znak viděl. "Nemáte propolis?", promluví hrubým, těžkým a pomalým hlasem cizinec, až to apatykáře Jana vyleká. "Kolikpak ho chcete?", zeptá se Jan a sám je překvapen, jak třesoucím se hlasem onen dotaz položil. "Všechen! Včely totiž umí něco, co jiní tvorové neumí.” prohlásí tajemně cizinec a začne prsty klepat o pult právě tou rukou, na které má ono znamení. Jan na pána vytřeští oči a nějak se nemůže k činu. "A co takového včely umí?" "Spojovat." "Jako myslíte spojovat se nebo spojovat něco?" "Prostě spojovat." Apatykář zaleze do zadní části Orlovny a po chvilce přinese 5 lahviček propolisu. "To je vše, co tady teď mám. Lidé si ho moc neberou." "A to je velká chyba. Ale je to jejich věc. Velká škoda, že nemáte ještě jednu lahvičku.", prohlásí pán, otevře jednu z nich, strčí do ní prst a lehce nabere vrstvu propolisu. Chvíli na ni jen kouká a pak ruku pomaloučku zvedne až ke svému nosu a zhluboka nasaje tu známou vůni, co voní lehce po medu, ovšem lze z ní vyčíst mnohem více. "Hmmmmm, " slastně začne mumlat cizinec "jarní... cítím mateřídoušku. To je moc dobře." Rukou pomalu začne sjíždět dolů, až se prstem dostane nad svou druhou ruku a třesoucími se pohyby si začne masírovat svoje vypálené znamení. V tu chvíli lehce zakloní hlavu, přivře oči a ve tvářích se mu objeví slastný pohled.

Apatykář tuto scénu mlčky pozoruje a srdce mu začíná tlouct rychleji a rychleji. Nerozumí tomu a ten cizinec se mu přestává líbit. "Kdepak jsem jen viděl ten znak? Co to je za člověka?", ptá se Jan sám sebe. Mezitím cizinec pokládá na stůl peníze za propolis. "Drobné si nechte, pane", řekne a během toho začne balit lahvičky do své torny. Místností se nyní naplno prohnala vůně propolisu. Když Jan přepočítává peníze a ukládá je do své pokladny, neznámý cizinec se svou rukou lehce natáhne přes pult a jemně sáhne Janovi na vlasy. Ten s úlekem uskočí. “Moc hezké”, prohlásí muž, otočí se a pomalu kráčí z apatyky. "Kdopak jste?" promluví na něj Jan v okamžiku, kdy muž sahá svou rukou po klice. Muž se zarazí a chvíli nehybně stojí před dveřmi. Ani se neotočí, jen hlasitě vzdychne: "To se již brzy dozvíš. A tentokrát to vyjde. Na konci desátého měsíce tohoto roku." Ten vzdech byl strašidelný, pomyslel si Jan. Jakoby v něm bylo cítit proroctví či kletba. Ještě chvíli stojí za pultem a přemýšlí o této zvláštní návštěvě. Najednou sebou trhne, otevře oči dokořán. Spadla mu čelist. Zrovna si uvědomil, kde ten znak viděl. Celý zrudnul a srdce mu začalo bušit jako o závod. Snažil se zpracovat všechny emoce, které se v něm v tuto chvíli vzbouřily a zcela ho pohltily. Najednou uviděl cizincovo proroctví. Do očí se mu nahrnuly slzy. Uvědomil si totiž, že...

Registrace

Registrujte se na niNJu 2019!

niNJa 2019


Noční, týmová, taktická a nezapomenutelná hra, která provětrá jak vaše mozkové závity, tak fyzickou a mentální kondici.